Kuks 2020: O tom, jak jsme objevovali esence rostlinné i člověčí a naučili se mluvit s rostlinami i s vodou.

Opět putujeme s písničkama krajem jako za časů hraběte Šporka – navštívit na vinicích pana Rudolfského. To je ten moudrý pán, který v Kuksu obnovil hraběcí vinice a víno tu pěstuje nejčistší podle starých přírodních receptur. Jdeme mu po roce opět zazpívat a dozvědět se zase něco nového. A ochutnat to víno, to se rozumí…

Ale pod vinicí potkáváme Milosrdného bratra – opět použil časovou díru, protože potřebuje naši pomoc. Hledá svoji esenci a jediné co ví, že nejdřív rostliny musí objímat vodu. Za ta léta Království už jsme si zvykli, že když něčemu nerozumíme, zeptáme se. Tentokrát si Hanka vzpomene na kouzlo s vodou, které dává odpovědi a taky splňuje přání. Je to složitý rituál. Naštěstí objevujeme čistý pramen, misku a dokonce přijíždí Blanka, která veze panu Rudolfskému kytici z obilí. Využíváme ji k vyrobení slámek – v době virové tak můžeme všichni pít z jedné misky. Po rituálu už stoupáme vinicí k altánku a víme, že ráno se něco zas objeví.

Přání a naše písničky způsobily, že v zahradách potkáváme francouzskou paní Kláru ze starých časů. Ví dobře, co to znamená, když rostliny objímají vodu. Učí nás vyrábět hliněné vázy, prastarou řeckou techniku do oblastí sucha. Váza OLLA se zakope k rostlině a ta ji časem obejme svými kořínky a postupně z ní pije.

Také nám poví, že o esencích se nejlépe dozvíme od bylin. Oživujeme tedy svoji schopnost rozumět, jaké zprávy pro nás byliny mají. Pro ty, kdo potřebují důkaz, že to funguje, máme „kouzlo“: Každá rodina dostává papírek s esenciální vůní některé ze zahradních bylin. Neví, co je to ta rostlinu, jen podle svého pocitu vytvoří společný akvarel. ten potom porovnáváme s mikrofotografii molekul vůně této bylinky. Víme, že je to vždycky velká neznámá, jak to dopadne. A pak… Husí kůže z nalézaných podobnosti. Krok za krokem obnovujem e důvěru v propojenost živého světa a ve svoji intuici…

A pak ještě putujeme turistům nepřístupnými prostory Hospitalu a zkoumáme vůně starých chodeb, půd… Každá bytost i prostor mají svoji esencí…

Trochu jsme se zasekli na tom, jak objevíme svoji osobní esenci – chtěli jsme to poznat, abychom to mohli dobře vysvětlit Milosrdnému bratrovi. Vysíláme své přání přes meč obřího rytíře a obelisky v zahradách. Pomáhá nám víla Bára, která zná umění parfumérské. Naučí nás, jak se zeptat těla, srdce a rozumu, která vůně je naše osobní, a jak si vytvořit svůj jedinečný parfém.

Jeden z večerů jsme zpívali, hráli a tančili v kostele a jiný zase putovali k řece, abychom poděkovali vodě a vodním princeznám.

Divadlo se tentokrát hrálo v úplně celém areálu Kuksu a provázely nás oživlé Ctnosti a Neřesti. A taky Dvojitá Hloupost. Ukázalo se, že je v pořádku být někdy chytrej, někdy blbej. Občas opatrnej a pak zas odvážnej. Někdy nerozhodnej, pyšnej i výkonnej. Nezapomenout na pohodu a odolnost. A když je toho moc? Zavolejte o pomoc jednorožce (ne nosorožce), ty vám umejou hlavu a bude zase dobře.“

Poslední den děti naučily Milosrdného bratra, jak si může umíchat svůj esenciální parfém. A rozloučili jsme se poetickou slavností… každá vůně dostala prostor vyprávět básní o pokladech toho, komu patřila.

A svým vázám ollám jsme zazpívali novou královskou píseň – O vodě.